čus->blog hokejka11

Super auta

Podívejte se na!(Moje stránka)

5. února 2011 v 19:30 | Metíček

Pidívejte se na blog o rally soutěži ve stopě valašské zimy!

vsvz.blog.cz

mn

24. března 2010 v 18:02 | met
cau sem marek tomanik

neco z tuningu

2. ledna 2010 v 11:33 | met
obr-tuning-auta-25http://www.autolepky.cz/timg/img-tuning-samolepky.jpghttp://crazymashroom.wbs.cz/460569.jpghttp://crazymashroom.wbs.cz/340.jpgTapeta: tuning BMWhttp://crazymashroom.wbs.cz/05mustang06.jpghttp://dagost.free.fr/tuningpagesperso/IMG_0397.JPGhttp://crazymashroom.wbs.cz/5227601.jpghttp://crazymashroom.wbs.cz/434.jpghttp://crazymashroom.wbs.cz/414.jpghttp://www.coches-tuning.com/fotos/Hummer/hummer-tuning.jpghttp://www.lita-kola.cz/picture/Wallpapers/Big/004.jpghttp://www.gigafun.cz/wallpapery/1024x768/tuning_/Shark_TUNING.jpg

nfs

23. října 2009 v 20:50 | ¨met
nfs

Renault 4CV – Milion malých želviček

30. srpna 2009 v 19:16 | met

Renault 4CV - Milion malých želviček¨


Francouzský Renault má dlouhou tradici ve výrobě malých lidových automobilů. Po druhé světové válce v této tradici pokračoval Renault 4CV s čtyřválcovým motorem vzadu. Debutoval v roce 1946 a za 14 let se jich vyrobilo přes milion.



Značku Renault založil v roce 1898 Louis Renault (1877-1944) za finanční pomoci svých bratrů Fernanda a Marcela. Jeho prvním automobilem byl lehký vozík s jednoválcovým motorem De Dion Bouton. Louis s ním několikrát zdolal strmé stoupání na vrchol pařížského Montmartru a sklidil obdiv svých přátel. Ještě před první světovou válkou vyráběl Renault automobily s litrovým dvouválcovým motorem a po válce kompaktní čtyřválcový typ GS. V roce 1925 rozšířil nabídku malých vozů Renault NN poháněný čtyřválcem 950 cm3. Tento úspěšný model se vyráběl až do roku 1929. V roce 1937 měl premiéru kompaktní model Juvaquatre s litrovým čtyřválcem a samonosnou karoserií podobající se Opelu Kadett.

V roce 1939 inicioval Louis Renault vývoj malého lidového vozu s motorem vzadu, zřejmě inspirován německým KdF (později VW Brouk). Během války vyráběl Renault v okupované Francii nákladní vozy a opravoval německé tanky a náklaďáky. Jakýkoliv vlastní vývoj Němci zakázali. Skupina nadšenců vedená Fernandem Picardem, Charlesem Serrem a Jean-Augustem Riolfem ale tajně pokračovala ve vývoji a v roce 1942 postavila a odzkoušela první prototyp s hliníkovou dvoudveřovou karoserií a čtyřválcovým motorem 760 cm3. Tvarově se dost podobal Broukovi, světlomety měl ale zabudované v přídi před kapotou. Druhý prototyp měl ještě dvoje dveře, ale jeho základní rysy už dostaly podobu sériového provedení. Teprve třetí prototyp (1945) měl čtyři dveře se závěsy ve sloupku B. Testoval jej sám Ferdinand Porsche a doporučil jeho sériovou výrobu.

Bombardováním značně poničené továrny v Billancourtu a v Le Mans se po válce s obtížemi obnovovaly. Louis Renault byl obviněn z kolaborace a po krátké internaci koncem října 1944 zemřel. V lednu 1945 vydal generál Charles de Gaulle výnos o znárodnění automobilky Renault a šéfem se stal odbojář Pierre Lefaucheux. Výroba osobních Renaultů byla obnovena v lednu 1946 předválečným modelem Juvaquatre s litrovým motorem a čtyřdveřovou karoserií. Novinkou byly jen kapalinové bubnové brzdy Lockheed. Kromě sedanu, jehož výroba skončila v létě roku 1948, se dál vyráběla dodávka a od podzimu 1950 také třídveřové kombi. Od roku 1954 se do kombi Juvaquatre montoval čtyřválec z Renaultu 4 CV.

Na prvním poválečném pařížském autosalonu v říjnu 1946 se konečně představilo veřejnosti sériové provedení malého Renaultu, nazvaného 4CV podle zařazení vozu do daňové třídy podle objemu motoru. Francouzi mu ale brzy začali říkat hrudka másla (la motte de beurre), kterou vozidlo připomínalo nejen tvarem karoserie, ale i barvou, neboť většina vozů z počátku sériové výroby byla nastříkána pískově žlutou barvou z německých vojenských zásob. U nás ale vůz dostal trefnější přezdívku želvička.

Renault 4CV poháněl kapalinou chlazený čtyřválec Ventoux s rozvodem OHV a objemem válců 760 cm3. Motor uložený podélně za zadní nápravou měl výkon pouhých 12,5 kW (17 k) při 3500 otáčkách. Poháněl přes třístupňovou manuální převodovku zadní kola. Chladič byl umístěn před motorem za zadními sedadly a přívod vzduchu zajišťovaly otvory v zadních blatnících. Voda se do chladiče dolévala otvorem s ozdobnou zátkou pod zadním oknem. Palivo v nádrži pod zadním sedadlem se mohlo doplnit jen po otevření víka motorového prostoru. 4CV měl všechna čtyři kola nezávisle zavěšena a odpružena vinutými pružinami.

Čtyřdveřová karoserie želvičky byla o 40 mm vyšší než činila její šířka (rozměry 3663 x 1430 x 1470 mm, rozvor 2100 mm). Přední dveře se otevíraly dozadu (později se jim říkalo sebevražedné dveře), zadní normálně dopředu. Příď zdobilo šest vodorovných ozdobných lišt a do vystouplých přišroubovaných blatníků byly vpředu zakomponovány světlomety (na jejich malou výšku nad zemí musela být udělena výjimka) a vzadu koncová světla. Jednoduchý interiér měl uprostřed palubní desky rychloměr, ke kterému byly později přidány po stranách další dva přístroje. Před spolujezdcem byla malá uzavřená schránka na drobnosti. Vůz s pohotovostní hmotností necelých 600 kg dosahoval stokilometrovou rychlost a spotřeboval kolem 6 litrů benzinu na 100 km.

Po pařížské a ženevské premiéře se sériová výroba Renaultu 4CV rozběhla od srpna 1947 a okamžitě si získal velkou popularitu. Do poloviny roku 1949 se vyrobilo 37 tisíc kusů a 4CV se stal nejprodávanějším vozem ve Francii. Výroba nabírala na obrátkách a v dubnu 1954 byl vyroben půlmiliontý vůz. Nejvyššího počtu vyrobených vozů dosáhl v roce 1955 (přes 138 tisíc kusů) a milion jako první francouzský vůz překročil na konci roku 1958. To se už (od roku 1956) vyráběl o něco větší model Dauphine. Poslední Renault 4CV opustil bránu továrny v Bilancourtu 6. července 1961 a počet vyrobených vozů se zastavil na čísle 1 105 547. Nástupcem se stal Renault 4 se stejným motorem, ale praktičtější karoserií. V letech 1955 až 61 se želvička dovážela i k nám (celkem se jich dovezlo kolem pěti tisíc) a získala si zde značnou oblibu.

Renault 4CV byl úspěšný i za hranicemi Francie. V letech 1951 - 61 se vyráběl ve Španělsku v továrně FASA ve Valladolidu a pod značkou Hino 4CV dokonce i v Japonsku (přes 50 tisíc kusů). Montáž vozů probíhala např. ve Velké Británii, Belgii, Austrálii a v Jihoafrické republice.

Začátkem roku 1950 se k základnímu provedení přidala verze Décapotable s plátěnou skládací horní částí střechy. Na podzim téhož roku se objem čtyřválce snížil na 747 cm3 a výkon stoupl na 15,5 kW (21 k). Rychlost vozu se tím zvýšila na 110 km/h. V roce 1953 došlo k několika úpravám karoserie. Na přídi bylo šest úzkých lišt nahrazeno třemi širšími a malý zavazadlový prostor vpředu se trochu zvětšil přemístěním akumulátoru dozadu a umístěním náhradního kola do svislé polohy.

Pro modelový rok 1956 dostal Renault 4CV novou palubní desku s oválným přístrojovým panelem před volantem. O rok později byly šroubované disky kol s pěti otvory nahrazeny plnými lisovanými (stejné měl i model Dauphine).

I když se to nezdá, uplatnil se Renault 4CV také v motoristickém sportu. V roce 1949 a 1951 vyhrál svoji třídu na Rallye Monte Carlo a v roce 1951 také na 24hodinovém závodu v Le Mans. S malými Renaulty jezdil například pozdější zakladatel značky Alpine Jean Rédélé a Francois Landon, který se stal vedoucím závodního oddělení Renaultu. Sportovní verze R1063 měla odlišný vačkový hřídel, zvýšenou kompresi a dvojitý karburátor Solex, takže výkon motoru stoupl na 23,5 kW (32 k). V roce 1952 dosáhl speciálně karosovaný Renault 4CV na závodní dráze Montlhéry osmi rychlostních rekordů ve své kategorii. Dosáhl průměrnou rychlost přes 172 km/h. Podvozek 4CV se stal v roce 1955 základem sportovního kupé Alpine A-106.

Malé Renaulty prokázaly svoje kvality na dálkových jízdách. Šest vozů Renault, mezi nimi dva vozy 4CV, projely v roce 1951 úspěšně trasu z Alžíru do Kapského Města, dlouhou 16 tisíc km. Jeden Američan zase projel s manželkou trasu z New Yorku do Los Angeles a zpět průměrnou rychlostí 75 km/h a překonal rekord Chrysleru. Sympatická želvička se zapsala do historie a právem byla vybrána mezi sto aspirantů na titul Auto století.

barum relí

22. srpna 2009 v 19:10 | met

Pokutu za rychlou jízdu dostalo dalších 10 závodníků Barum rally

Mediafaxfoto.cz)" alt="Pokutu za rychlost dostalo už čtrnáct závodníků, kteří se mají účastnit Barum Czech Rally Zlín 2009, jen ve středu jich bylo 10. (Ilustrační foto: Mediafaxfoto.cz)" />Pokutu za rychlost dostalo už čtrnáct závodníků, kteří se mají účastnit Barum Czech Rally Zlín 2009, jen ve středu jich bylo 10. Agenturu Mediafax o tom v pátek informovala policejní mluvčí Jana Bartíková.
"Přestože jsme předem o rychlostních kontrolách informovali pořadatele rally, závodníci si příliš pozor nedávají. Zatímco v úterý dostali pokutu pouze čtyři soutěžící, o den později jsme jich potrestali deset," uvedla Bartíková s tím, že jeden ze zahraničních jezdců dokonce málem přišel o řidičský průkaz. Ve Spytihněvi jel téměř devadesátikilometrovou rychlostí. "Kdyby devadesátku překročil byť o jediný kilometr, dopustil by se přestupku, za který hrozí až roční zákaz řízení," podotkla Bartíková.
Kromě obce Spytihněv policisté měřili rychlost také v Oldřichovicích a Pohořelicích.
Přestože jde o řidiče-profesionály, kontroly na dodržování maximální povolené rychlosti nehodlá policie nijak zmírnit. V menších obcích se po ulicích prohánějí děti a jezdí cyklisté, ne všichni z nich jsou schopni na řítící se závodní auto rychle zareagovat.
 
 

Reklama